Příjem tekutin

Sportovní nápoje

Iontový a energetický nápoj za jistých okolností patří mezi tzv. sportovní nápoje, to znamená nápoje užívané ve sportu i při jiné velké fyzické námaze. Glukóza a elektrolyty obsažené v těchto nápojích zůstávají v žaludku déle než samotná voda a postupně se uvolňují do organismu. Fruktóza se uvolňuje jestě pomaleji než glukóza, ale často vyvolává plynatost nebo průjem. Zatímco iontové nápoje působí hlavně rehydratačně (udržují vodu v těle) a snadno se vstřebávají, řada energetických nápojů s obsahem kofeinu a cukru působí naopak dehydratačně, to znamená močopudně. K energetickým nápojům bychom proto měli vždycky pít vodu, podobně jako ke kávě. Deficit vody v organismu se totiž projevuje zahuštěním krve, což klade zvýšené nároky na výkon srdce. Při určitém zahuštění vzniká žízeň, která je neklamnou známkou začínající dehydratace organismu. Ta se může postupně projevit ztrátou koncentrace a únavou, člověk se začne méně potit, zvyšuje se tělesná teplota (až o 3 °C) a dochází i ke ztrátě výkonnosti.

Iontové nápoje

Iontové nápoje se začaly vyrábět, protože se zjistilo, že samotná voda nezajišťuje dostatečnou hydrataci během cvičení. Při vysoké intenzitě fyzické aktivity nedochází jen k nadprodukci tepla, které se z těla odvádí především odpařováním vody při pocení, organismus totiž neumí vyloučit čistou vodu a dosahuje toho oklikou, a to tak, že vylučuje ionty, na které jsou navázány molekuly vody. Při pocení se tedy kromě vody ztrácí z těla i minerální látky. Iontové nápoje mají za úkol harmonizovat případnou nerovnováhu mezi ionty (minerálními látkami) v těle, způsobenou třeba zvýšeným pocením. Energii do těla dodávají jen výjimečně a ve zcela zanedbatelném množství, proto obsahují nejvýše jen 2 až 3% cukrů. Jejich úkolem je dodávat do těla hlavně sodík a draslík, obvykle v poměru 3 nebo 4:1, a v menším množství hořčík, vápník, železo, fosfor, které odcházejí z těla pocením, a proto je musíme doplňovat.

Rozeznáváme tři typy iontových nápojů: hypotonické, které mají menší osmolalitu než krevní plazma, izotonické, které mají stejnou osmolalitu (290 mmol·l^-1) a hypertonické, které mají vyšší osmolalitu než krevní plazma. Hypotonické nápoje (200 - 250 mmol·l^-1) nám dodávají především vodu a v menší míře i ionty, proto bychom je měli pít během sportu. Izotonické nápoje užíváme až po cvičení, jelikož už neztrácíme pot a můžeme doplnit chybějící ionty. Hypertonické nápoje obsahují už jen minerální látky, vedou k dočasné sekreci vody do střevního lumina a jsou vhodné spíše pro horolezce, u běžného sportu by stávající dehydrataci ještě zhoršovaly. Zajímavé je, že i mezi středně mineralizovanými minerálkami lze najít takové, které svým složením iontové nápoje připomínají.

Energetické nápoje

Energetické nápoje především dodávají energii a povzbuzují. Obsahují 8 až 20% cukrů a látky stimulující výkon a koncentraci (např. kofein, taurin a nikotinamid). Používají je tedy nejvíce atleti (konzumují nápoje každých 15-20 minut) a sportovci s dlouhotrvajícím tréninkem. Zásobovat glukózou bychom měli také během cvičení, které trvá celou jednu hodinu a více a během sportovních her, kdy opakovaně provádíme různé aktivity.

Pro běžnou denní potřebu nejsou tyto nápoje vhodné, v tomto případě je právě čistá voda ten nejlepší zdroj tekutin, navíc je daleko levnější. Voda tvoří více jak polovinu hmoty našeho těla (u žen je to z 55%, u mužů asi z 60%). Jiné produkty s multivitaminy neobsahují minerální látky a většina vitaminů se z nich ani všechna nevstřebá. Navíc tyto šumivé tablety dráždí žaludeční sliznici a způsobují nadýmání. Celkový příjem tekutin záleží na intenzitě a délce cvičení, na okolní teplotě, nadmořské výšce a vlhkosti, stupni zdatnosti a jiných důvodech, jako třeba psychické rozpoložení. Denní příjem tekutin by měl dosahovat alespoň ke 2 litrům (svojí osobní spotřebu si každý může spočítat: uvádí se, že na 1 kg tělesné hmotnosti potřebujeme asi 35 - 50 ml tekutin), při zařazení sportu bychom měli počítat množství příjmu tekutin s tou vyšší hodnotou.